www.irskyvlkodav.com
                                      Irský vlkodav - "pes králů a král psů"


Nyní mírumilovný a oddaný společník impozantního a elegantního vzhledu měl neklidnou historii. Jméno Irský vlkodav není příliš staré, ale původ jeho dnešního nositele lze sledovat až do soumraku časů, kde je nazýván CU - irský pes,nebo vlčí pes.
Jako každé plemeno, ani vlkodav se nevyhnul úpadku, na kterém se podepsal nejen silný vývoz, ale i vyhubení vlků v Irsku a ve Skotsku. Také hladomor kolem roku 1845 zapříčinil, že vlkodav se stal vzácným přepychem. Tehdy nastala doba největšího úpadku a plemeno bylo ohroženo vyhynutím.
"Dám ti psa z Irska. Je dlouhých končetin a společník rovný schopnému člověku. A co navíc, má důvtip člověka a bude štěkat na tvé nepřátele, ale nikdy na tvé přátele. A z každé tváře pozná, zda je člověk zlý nebo tobě nakloněný. Položí za tebe svůj život."(islandská Njalova sága, 13. století)
Irští psi byli využíváni jako váleční psi, jako hlídači majetku a stád, při lovu na vysokou, divoká prasata a především jako ochránci před vlky. Tito psi byli vysoce ceněni a dokonce se kvůli nim vedly bitvy.
Ve znaku starých Irských králů byl list jetele, harfa a irský vlkodav. který tál pod mottem: "Mírný když je hlazen, divoký, když je podrážděn"
Vlastnit tyto nádherná zvířata bylo dovoleno pouze šlechtě a králům, přičemž povolený počet psů byl závislý na postavení majitele. Podle sbírky zákonů welšského krále Howela Dobrého z roku 930 stál irský vlkodav z chovu krále 240 pencí, dobrý jezdecký kůň 120 pencí a ovce 21 pencí. Toto srovnání dokumentuje jakou cenu měl tehdy dobrý vlkodav.
V 16., 17. a počátkem 18. století byli Irští psi oblíbeným a žádaným dárkem pro královské a urozené osoby mnoha zemí. Mezi příjemci byli Velký Mogul, císař Jehangier, Perský šáh nebo kardinál Richelieu. Mnoho jich bylo posláno též do Španělska a o polském králi Janovi se říká, že byl v 17. století téměř příčinou jejich zániku v Irsku, získal jich prý tolik, kolik jen mohl. Jejich vývoz z Irska a Skotska byl nakonec zakázán výnosem krále Olivera Cromwela z roku  1652.

Pohled na šedavý zjev a husté obočí vlkodava vyvolává představu feudálních pánů, vyprávění u krbu, horských bystřin a listnatých úžlabin......, ale jaký je vlastně Irský vlkodav dnes? Jedním z důvodů, proč je Irský vlkodav atraktivní, je jeho výška, elegance a aristokratický vzhled a chování. Pokud vedete irského vlkodava po ulici, tak se za Vámi otáčí nejeden zvědavý a okouzlený pohled. Ale toto nejsou největší přednosti těchto úchvatných psů, daleko důležitější a cennější je jejich povaha. Vlkodav je milý a věrný společník, je ovladatelný a nesmírně laskavý. Děti většinou zbožňuje a s důstojností, nadhledem a trpělivostí toleruje všechny jejich nápady.
Psi ve staré irské kuchyni
Předpokládá se, že předkové vlkodavů přišli do Irska s Kelty. První zprávy o obrovitých psech bojujících po boku Keltů jsou datovány do roku 300 př.n.l. Ještě před naším letopočtem, se o nich zmiňuje i Julius Caesar ve svých Galských válkách a v roce 391 n.l. se plemeno dostává do Říma, o čemž svědčí autentický písemný záznam Římského konzula Quinta Aurelia(Quintus Aurelius), který je dostal darem a píše:"celý Řím je sledoval s úžasem".
Ve své domovině v Irsku se vlkodavové těšili veliké oblibě a vážnosti. Bardi opěvovali ve svých epických básních hrdinské činy těchto psů, legendy přecházely ústním podáním z generace na generaci. Chvála na vlkodavy a hluboká náklonnost k nim prolíná celou irskou poezii i prózu. Od jedné z nejznámějších pověstí je odvozeno i neméně slavné welsšké úsloví :"Litovat hluboce jako ten, kdo zabil svého psa". Pochází z lidové báje ze 13. století, která vypráví o knížeti Llewellynovi a jeho oblíbeném vlkodavovi Gelertovi. Jednoho dne si kníže na lovu všiml, že Gelert není po jeho boku. Ihned se vrátil domů. Vlkodav ho uvítal na prahu a měl tlamu od krve. Otevřenými dveřmi viděl kníže převrženou kolébku svého syna a hrozný nepořádek, který v domě vládl. V domnění, že pes dítě zadávil, vytasil Llewelyn meč a proklál Gelertovi srdce. V tom však uslyšel pod kolébkou dětský pláč. Současně si všiml, že v rohu síně leží potrhaný zabitý vlk. Llewelyn postavil pod nedalekým stromem svému psovi důstojný náhrobek, a tak prý vzniklo jméno vesnice Beddgelert - "Gelertův hrob", i rčení, které prošlo staletími.
Lov vlka
Kolem roku 1860 začal kapitán George Graham, skotský důstojník britské armády a významná osobnost v chovu deerhoundů, s obnovou irského vlkodava. Vyhledal poslední potomky starých psů, sestavil chovatelský program a vývoj rasy a začal 34 let trvající práci na obnově tohoto starobylého plemene. V roce 1886 předložil G. Graham standard plemene, který platí jen s několika nepatrnými změnami dodnes. Za prototyp plemene je uznáván pes O´Leary, jehož preparát je vystaven v Museum of National History v Londýně.
Captain Graham a jeho model vlkodava
Nároky, které jsou s péčí o Irského vlkodava spojeny vyplývají především z jeho velikosti, ale není velký problém se s nimi vyrovnat. Na trhu je dostatek vyvážených kompletních krmiv, s jejichž pomocí je možné řešit otázku výživy psa velkého plemene. Trochu složitější je to s prostorem, který Irský vlkodav, stejně jako další obří plemena, potřebuje. Tím není myšlena místnost o rozloze tanečního sálu, ale spíše uspořádání nábytku či věcí.Jedno radostné mávnutí ocasem a porcelánové figurky umístěné na nízkém stolku mohou být kupičkou střepů. Předpokladem dobrého vývoje i spokojenosti vlkodava je dostatek pohybu. Procházka okolo bloku městských domů mu stačit nebude. Ani rozlehlá zahrada není nutnost, nebo záruka úspěchu. Vlkodav je společenský pes a nejšťastnější je ve společnosti svého pána. A stejně je-li zavřený sám na velké a krásné zahradě, tak smutně čeká za dveřmi na společnost.  Proto ku prospěchu fyzické kondice své a štěstí svého psa jsou dobré pravidelné, delší společné procházky. A jak se chovají vlkodavové doma? I přes svou velikost příliš nepřekáží. Jsou velmi klidní a mnoho času stráví chrupáním na pelíšku.
Výchova vlkodava by měla začít již v době, kdy je psím miminem a měla by být laskavá, spravedlivá a důsledná. Vlkodav je velmi chytrý a učenlivý. Nemá rád výcvik drilem, ale pokud je správně veden a motivován, velmi rychle vše pochopí a co se jednou naučí již nezapomene.
Irský vlkodav velmi potřebuje lidskou společnost. Určitě to není plemeno, které je možné zavřít do kotce a jednou denně ho přijít nakrmit. Ten, kdo si pořizuje Irského vlkodava, si nepořizuje jen psa, ale hlavně přítele. A přátele nikam nezavíráme, chceme je mít okolo sebe. Jsou přece od toho, aby s námi sdíleli dobré i zlé. A to vlkodav umí !

Původní vlkodavové byli chováni ve smečkách a zanechali svým potomkům snášenlivost vůči jiným psům. Vlkodav není pes, který se pere a z vlastní zkušenosti mohu říci že i agresi menších plemen snáší s nadhledem své výšky. Jako štěně či pes v pubertálním věku trpí určitou neohrabaností, ale dospělý pes si je vědom své síly i váhy a je vůči okolí ohleduplný. Srst Irského vlkodava je krásně hrubá, na údržbu nenáročná (stačí pouze pravidelné kartáčování) a vyskytuje se v barvách: šedé, žíhané, červené, černé, bílé a plavé.
NOVINKY
O NÁS
NAŠE FENY
- Blondy
- Grian
- Birte
- Arien
VZPOMÍNÁME
ŠTĚŇÁTKA
ODCHOVY
AKTIVITY
ČLÁNKY
GALERIE
ODKAZY
KONTAKT

NAPIŠTE NÁM
Herbert Dicksee: Vikingova dcera
Nanci Cipri Schlexer: Lovci a psi
Copyright © 2009, web design, admin Daniela Mrázová  email    
( Všechna práva vyhrazena / All Rights Reserved )