www.irskyvlkodav.com
5. týden života štěňátek našeho vrhu E
Vypráví slečna Červená
Když už jsem zadaná, tak prý mám slovo! Pátý týden začal zase trápením s odčervením, no fuj, zase nějaká divná pasta. Pokračoval i zpestřením jídelníčku, začali jsme dostávat rozmáčené a ze začátku mixované granulky, občas s jogurtíkem, občas s mlíčkem, kupodivu bašta. U jídla ještě  chvíli zůstanu. V průběhu týdne nám páníčci udělali ve způsobu stravování pěknej hokej...


Do teď jsme dostávali tři velké misky na stojánku a u jedný nás bylo vždycky pět, no pět, když se jedna dojedla, šli jsme samozřejmě kontrolovat i ty ostatní, jestli v nich není ještě bašta, no ale teď, světe div se, máme každej svoji mističku a v ní spoustu papání, že ho občas ani nedojíme, ale stejně chodíme kontrolovat sousedy, jestli nemají něco lepšího.
Tuhle, dostala Eostra Lil do granulek ještě pacholíka, prý moc nepapá, tak, aby se rozjedla, no dostali jsme zbyteček vylízat a to vám byla bašta, škoda, že jsou páníci škrti a nedávají nám každýmu jednoho, to by v mističce nezůstalo nic, jo Lilinka ta se má.
Já jsem Lilinka a ještě vám musím říct, že tenhle týden bylo pěkně hnusný počasí, páníci nás namlsali na chození ven, tak jsme vždycky stáli u dveří a čumáčkem jsme do nich strkali, jako, že už chceme, ale ono nic, chvíli po ránu a pak až večer, že prý je moc horko, pravda horko je, ale my jsme stejně jenom ve stínu a nebo v supr boudičce, co nám páníci postavili. Protože rosteme jako z vody, tak už nám zrušili porodní bednu a dostali jsme na řádění skoro celý pokoj, tak se to dá vydržet, i když, teda, venku je to lepší.
Bohužel horko bylo opravdu k nevydržení, měla jsem rozum, že jsem nechtěla jíst, protože další den jsem dostala průjmýk. Ztratila jsem tolik vody, že jí do mě museli napumpovat infuzí a to se mi teda vůbec nelíbilo. Jedinou výhodu to mělo, že jsem mohla být pořád s páníkama. Bohužel to u mě nezůstalo a dostali to ještě tři další sourozenci. Nejhorší to měl bráška Beloves, ani infuze mu nepomohla a v pondělí nad ránem jsme se s ním navždy rozloučili, dokonce i počasí se v tu chvíli rozbouřilo a rozplakalo, jako naši páníci...

Dále se čas nesl v duchu rekonvalescence, znovu jsme začali dostávat masíčko s rejžičkou a mrkvičkou. Trochu jsme v těch horkách zhubli, tak jsme se to snažili tenhle týden dohnat, panička byla pořád zavřená u plotny a vařila prádelní hrnce masa a rýže, strouhala nám najemno mrkvičku a míchala kýble bašty, po které se vždycky zaprášilo, granulky jsme začali dostávat až ke konci týdne a to jenom jednou, dvakrát denně.
V týdnu se i chvilkama ochladilo, takže jsme dokonce byli ve čtvrtek celý den venku a mohli jsme si pořád hrát a panička z nás nemusela doma šílet, protože čtrnáct vlkodavů na 10 m2 nadělá spoustu nepořádku.
A když ho chce panička uklidit, tak se na ní všichni samozřejmě vrhnem a chcem mazlit, koušeme jí, skáčeme na ní a dožadujeme se pozornosti, takže si dovedete představit, že úklid u nás je docela dobrodrůžo.
Na začátku týdne naší paničce přijela pomoct teta Majka a to bylo supr, protože ta byla pořád s náma, střídala nás „nemocný“ s našimi „zdravými“ sourozenci. Nemocný a zdravý jsou v úvozovkách, protože nám už v podstatě nic nebylo, průjmík ustoupil stejně rychle jako nastoupil...