www.irskyvlkodav.com
1. týden života štěňátek našeho vrhu E
Vypráví slečna cihlová

E 1-1
E 1-2
E 1-3
E 1-4
E 1-6
E 1-7
E 1-8
E 1-9
E 1-10
Kolem druhé hodiny ranní 25.6. to na maminku konečně přišlo, páníci čekali celý den a od odpoledne jim přišla pomoc i teta Míša. Ve 2:14 jsem se konečně narodila, takže se Vám můžu představit, jsem slečna cihlová a budu Vám to všechno vyprávět. Možná se ptáte, proč, že zrovna cihla a ne nějaká roztomilejší barva, tak já Vám to povím. Cihla jsem po mamince, ta se totiž také narodila první a dostala cihlovou stužku. Tak teď už to víte a já můžu přistoupit k vyprávění prvních dnů našeho života. Porod byl brr, po maminčině krásně teplém bříšku, zima a vlhko, ale jen co mě zvážili, byla jsem pěkný cvalík, přes 600 g, takže nikdo nečekal, že nás tam je ve frontě ještě tolik. Trochu mě osušili, dali mě mamince, ta už kňučela a mocně mě olízala, takže jsem byla zase mokrá, ale taky mi dala dobrotu, co tekla z cecíku. Za dvě hodinky mamince začali vyhrožovat veterinou a ta se tak lekla, že porodila mého brášku, pana černého, taky cvaldu.
No jenže pak se všechno zaseklo, takže na veterinu jsme stejně jeli, nic moc zážitek a to jsem ještě nevěděla, že tam strávíme skoro celý den. Tam se narodili další sourozenci, slečna růžová, pan zelený, slečna červená a pan tmavomodrý.

Po téhle smršti si už pánící mysleli, že je skoro konec, tak nechali udělat kontrolní rentgen, abychom tam nemuseli znova po porodu posledního štěňátka a nestačili se divit, bylo nás tam ještě pět. Protože všechno probíhalo normálně, tak jsme jeli na chvíli domů. Tam přijela další úžasná teta Dany, která nás zaštiťuje svojí chovatelskou stanicí.

No zkrátím to, šest hodin se nic nedělo, tedy nenarodil se nám žádný sourozenec, tak zase veterina. Tam se mamince narodili tři další miminka, tedy štěňátka, slečna fialinka, pan světlemodrý a pan hnědý.

Maminka byla, ale tuze unavená a už nereagovala na oxytocin, takže paní doktorka navrhla další rentgen a ouha, páníčci se málem složili, teda hlavně Madlenka, ona je taková měkota, bylo nás tam pět až šest dalších. Paní doktorka vzhledem k únavě maminky navrhla císařský řez, no a páníkům nezbylo než souhlasit, protože nechtěli nechat maminku trápit. Tak se narodilo mých posledních šest sourozenců, pan žlutý, pan šedý, slečna meruňková, slečna tmavofialová, slečna oranžová a pan modrozelený.
Kdo by nechtěl počítat, bylo nás patnáct a stihli jsme to jen tak tak ještě 25., jenom paní doktorka Veselá z Vetcentra Stodůlky (byla opravdu veselá a moc hodná) kvůli nám odcházela domů se čtyřhodinovým zpožděním, čímž jí moc děkujeme za péči, protože bez ní by spousta z nás nebyla na světě. Po příjezdu domů, byli páníci i teta tuze unavení, tak je přijela ještě podpořit báječná teta Lenka, která nám přivezla i baštu.

Další dny jsme byli všichni střídavě u maminky a v krabici, protože by nás všechny najednou nezvládla nakrmit a umýt. Od třetího dne nastoupili také pánící a flašičky, to bylo zezačátku taky fuj, po maminčině cecíku, nějakej plastovej dudlík a páníci taky nehřejou, tak krásně jako maminka, ale zvykli jsme si a za chvíli už nám to ani nepřišlo.
neuvěřitelných 15 prcků